Na Stromboli po Itálii s ohařkami

Měsíc před začátkem srpna jsme se poměrně náhle rozhodli, že si vyjedema trochu na blind do Itálie a podíváme se na sopku Stromboli, na kterou se dá vylézt. No, pozdě jsem zjistil, že sopka je na Liparských ostrovech, která jsou u Sicílie, tedy asi 2000km. Ale poněvadž děti (již poměrně velké 13 a 16let) naléhaly, a že to zvládneme, tak jsme 1.8. vyrazili s půjčeným obytným vozem a našimi ohařkami samozřejmě také. Beira byla s námi teprve týden, ale říkali jsme si, že dovolené využijeme na sblížení a budeme se štěňátku samozřejmě i s Betkou pilně věnovat. Každý si naplánoval, co chce po cestě vidět a navštívit. Vyrazili jsme večer a v noci jsme přespali v rakouských Alpách na parkovišti u čerpací stanice. 1. den jsme si naplánovali prohlídku Benátek, takže hned začalo seznamování Beiry s čilou civilizací. První zádrhel jsme zjistili záhy na cestě. Po důkladném výběru jsme v Brně zakoupili poměrně drahého průvodce Itálií Lonely planet. Nastudovali, je úžasný. Jenže jak ležel, tak zůstal v pokoji našeho domu. Takže jsme vyráželi opravdu na blind. S camperem jsme v pohodě zaparkovali až v Benátkách za mostem v oblasti Tronchetto na placeném parkovišti a vodním taxíkem se dostali do města. Benátky jsme i s pejsky zvládli v pohodě. Betka byla úžasná, ukázněná, vodítko navolno. Beira ještě trochu jako miminko se trochu nosila, ale taky dobrý. Benátky jsou krásné a i přes velkou prezentaci města ve světě, opravdu uchvátí. Zvláště náměstí a bazilika Sv. Marka, Akademia, Canale Grande atd. na vás dýchne něčím slavným, ale přesto důvěrně známým, i z toho důvodu, že Benátky jsou oblíbené místo celosvětové kinematografie a zvláště předposlední Bondovka a Hannibal Lecter mi utkvěly místem děje.

Další den si Vašík naplánoval cestu do Firenze - Florencie, tedy další město. Opět za velkého vedra odpolední prohlídka města. Stejně krásné jako Benátky, i když trochu jinak. Pojmy jako hrobka Medicejských, Michelangelova socha Davida či Danteho Beatrice mluví za vše. Ohařky opět v pohodě. Betka proháněla holuby a Beira okusovala naše kelímky od zmrzliny či rožky nedojedené pizzy. Závěrem zvládli i koupel v kašně.

A konečně první zastávka, byť krátká, u moře nad Římem, v kempu Civitavecchia. Betka opět zjistila, že voda je slaná, Beira to zjistila poprvé. Ale obě se koupaly jak o život. Beira napoprvé krásně plavala bez mohutného předkopávání, které předváděla Betynka jako malá. 

Odtud jsme putovali jižněji. Minuli jsme Neapol, která je na delší prohlídku, projeli kolem Vesuvu a pod Salernem u moře jsme si prohlédli starobylé římské město PAESTUM, vybudované římany v 5. st. př.n.l. na ploše 10hektarů. Zcela zachovalý půdorys města a řada staveb v stojí za vidění. Zde byla volná prohlídka, Italové nic neomezovali, tedy pro pesany zcela volný výběh. Takže po městech se krásně vylítaly. Spali jsme na parkovišti u pláže, pohoda, koupačka, ranní procházka s pejsky.

A pak fofrem na jih na Sicílii, protože sopka čeká. Jižně od Neapole začíná docela jiná Itálie. Vše je méně bombastické, opravdovější, sušší, ale přesto hodně zelené. Krásné hory, Apeninské pohoří. Je to kraj chudší, ale svým způsobem bohatší. I přes 300km opravovaných dálnic byla cesta zajímavá a ubíhající. Byla tropická vedra a Beiru jsme museli občas ve voze chladit. Do Messiny pak trajektem, pak Milazzo, za kterým jsme kempovali. Další den jsme se rychlolodí, vybaveni batůžky a outdoorovým vybavením, z Milazza dopravili na ostrov Stromboli. Měli jsme zastávku téměř na všech Liparských ostrovech - Vulcano, Lipari, Panarea, Stromboli. Všechny byly nádherné na pohled, hornaté, pestrých barev, malebná městečka. A pak Stromboli. Kdo zná mafiánský film Ginostra, což je i název jedné ze 2 vesnic na Stromboli, uchvátí ho svou tajemností pod vrcholem sopky Stromboli. Na druhé straně ostrova je větší vesnice Stromboli. Charakteristická bělostnými nízkými stavbami, úzkými uličkami, motorovými trojkolkami a zpomaleným turistickým ruchem v subtropickém pásmu. Příjemná atmosféra. V jedné z kanceláří (Magmatrek u kostela) jsme si zabukovali účast ve skupině s povinným průvodcem na výstup na sopku a do poslední chvíle doufali, že budou příznivé povětrností podmínky a nepříliš plynatosti u kráterů. Bylo poledne a strašné vedro. Ohařky byly zcela vyplivnuté a holky vzdaly spolu s Beirou a Betkou výstup, tak zůstal pouze na nás, mužském osazenstvu rodiny. Vykoupali jsme se na pláži s černým lávovým pískem a ohlazenými kulatými lávovými kameny v úžasně čistém a teplém moři. PO výtečném těstovinovém obědě se pak vydali navečer na sraz k výstupu na sopku. Byl to slušný trek do téměř 1000 výškových metrů většinou po lávovém písku. Pohorky, mikina a dostatek vody nutné. Odměnou nám byla na vrcholu noční scenérie z několika činných kráterů sopky i s několika výbuchy. Fascinující zážitky a plno fotek. Sestup byl též náročný v téměř tekutém lávovém písku a prachu. Nicméně stálo to za to. Holky mezitím zabydlely náš celtový přístřešek na pláži, kde jsme nocovali, protože nekřesťanské ceny ubytování za to nestály. Vlažná noc na pláži a východ slunce s pozadím Strombolina, ostrůvku u Stromboli. S pocitem, že jsme na ostrůvku strávili několik dnů a ne jen jeden, jsme se rychlolodí vrátili na Sicílii a dopravili do kempu. Po úžasné večeři na pláži (Italové stravu opravdu povýšili na kulturu) jsme se další den vydali směrem domů. Trajekt do Messiny, pak ještě jednou koupání v moři v jižní Kalábrii. Po 400km jsme přespali na parkovišti u Neapole, další noc již na rakouském odpočívadle v Alpách s nádherně čersvým a vlažným vzduchem, nicméně provoněným po dešti. Počasí už bylo horší. Azurové jižní nebe bylo definitivně pryč. 3. den na cestě jsme v pohodě odpoledne dorazili do Brna plně si užívajíc všeho pohodlí obytného vozu.

I přes dojem zmatené hlučnosti italských obyvatel musíme pochválit velmi kvalitní silnice a dálnice v celé Itálii, i když na jihu v rekonstrukci, výborné značení a průtahy městy. Po 4200km a putování s camperem a našimi pejsky, kteří vše perfektně zvládli, jsme měli pocit, že jsme na cestách aspoň 3 týdny. S pejsky jsme neměli problém, Italové byli velice vstřícní a Beira s Betkou byla mnohdy středem pozornosti i přes atraktivní pohledy na gondoliéry, středověké paláce či florentské skvosty. Pouze na pláži byl občas trochu problém. Cestou Beira povyrostla a zcela se vintegrovala do naší rodiny.

Putování s camperem - obytným vozem nemělo chybu a můžeme celou cestu doporučit i s našimi čtyřnohými miláčky.